Květen 2012

My everyday cup of tea...

31. května 2012 v 23:50 | Muchachita
Ha. Téma týdne. Každodenní šálek čaje? Čaj. Čaj... Dostala jsem na něj chuť.
Takže napůl sedim, napůl ležim v posteli, píšu sem nějakej pitomej článek a posloucham zvuky bouřky, která ke mě doléhá otevřeným oknem.
Jak pojmout tohle téma?
Co je můj každodenní šálek čaje?
Vstávání v s půl šesté?
Snídaně ve Starbucks a ranní pokec s obsluhou?
Škola plná otrávených ksichtů, písemky, zkoušení, hlučné přestávky?
Vytoužená chvilka klidu po namáhavém dni strávená na Blog.cz?
Večerní černý čaj s mlíkem?
Těžko říct...........

Každý den je stejný, ale v podstatě jiný. Vždycky začíná ranní sprchou, žehlením vlasů, čistěním zubů, Vanilkovým nebo Karamelovým Latté, cestou do školy v přeplněném vlaku, dále učení, učení, učení, vynucený smích, učení a zase učení, depka, sprcha, spánek...

Nic extra...
Článek postrádá smysl, no jo, já vím, ale co se dá dělat...

"Včera" je moje vzpomínka,
"dnes" je moje realita a
"zítra" bude pěkná realita a
ještě krásnější vzpomínka :)



When you feel alone in the room full of people...

29. května 2012 v 18:16 | Muchachita
Připadali jste si někdy sami, i když okolo vás byla spousta lidí?
Já si tak připadám stále častěji.
Čím to je?
Nemám přátele?
Ale ne, mám..
Tak proč si přijdu tak osamělá...?!

Dneska jsem se pohádala s mámou. Nevěří mi. Seřvala mě, že jsem si neopravila známky, i když je mám opravený a nejhorší známka je dvojka, jenomže naši milí učitelé známky na internet moc často nepíšou a žákajdy jaksi nemáme. Tak jak jí to mám dokázat?! Pak mi vyčítala, že nechodím na obědy, že jsme se domluvily, že je budu mít 3x týdně. Mám je objednané na čtvrtky a liché pondělky, kdy mám dlouho, řikala jsem jí to a ona řekla, že je to v pohodě. Je vidět jak moc mě poslouchá...
Psala jsem si s kámošem. Není to jen tak obyčejnej kámoš. Je to Kámoš s velkým Ká. Je opravdu skvělej.
Část z naší konverzace...:
>Ta Vysmátá<: Kobliho?
...: Ano?
>Ta Vysmátá<: Pomoc!
...: S čimpak?
>Ta Vysmátá<: Se všim..
...: A co mám udělat?
>Ta Vysmátá<: Třeba mě zastřel.
...: To bych neudělal.
>Ta Vysmátá<: Proč ne?
...: Prostě ne.
>Ta vysmátá<: Z tebe taky dostat normální opověď..
...: No jo no. Ale já bych to prostě nemohl udělat. Když bych měl zastřelit tebe, musel bych zastřelit i sebe. Nemohl bych tu bejt bez tebe...

To poslední mě dostalo. Naprosto. Rozbulela jsem se ještě víc než předtim. Divim se, kde se ve mě vzalo tolik vody. A ještě slaný...
Je toho na mě v poslední době moc..
Škola, škola, škola, škola, škola, víkend o ničem a zase škola...
Tomuhle se řiká život?
Jestli jo, tak to radši umřít... Máma se mě ptá jenom na školu, jaký známky, jestli jsem si už opravila tu bižuli a nic víc. Učim se. Mám relativně dobrý známky. Nevychází mi ani trojka. Na jedničky ale určitý předměty nedám, nemůžu mít samý! Život snad není jenom o dobrých známkách......
Musim se přiznat, dneska jsem se taky řízla. Nevim jak mě to napadlo, ale některejm lidem to prej pomáhá.. Za zkoušku nic nedáš, řekla jsem si a jednou jsem se trošičku řízla do lýtka. Štíplo to, ale jenom malinko a objevila se rudá kapička krve. Usmála jsem se. Mám teď na noze čtyři malé čárky, krev z nich neteče, vypadá to spíš jako by mě škrábla kočka. Ale pálí to jak čert. Už nikdy víc.

I'm worthless...



So I won't give up!

20. května 2012 v 14:15 | Muchachita
Upozornění: Pokud nechcete číst citový výlevy divný holky, nečtěte dál :D


Dneska jsem se našla
Našla se a utekla pryč, ale něco mě vrátilo zpátky. Důvod, který jsem zapoměla že mám.. Jediné, co vím, je že tu není, aby mi řekl to, co říkával. Ale dneska v noci je to napsané na nebi.
Takže to nevzdám, nezlomím se, dřív, než se můj svět zase obrátí k lepšímu a já budu silná. I když všechno jde špatně a já stojím ve tmě, tak pořád věřím. Protože vím, že mě někdo hlídá..
V mém životě je paprsek světla, který září celým mým osudem a celou tu dobu. Nebojím se ho následovat, protože mě vede dobrou cestou. Vím, že včerejšek už je pryč, a od teď začínám věřit v moje sny...


So I won't give up
No I won't break down
Sooner than it seems life turns around
And I will be strong
Even if it all goes wrong
When I'm standing in the dark I'll still believe

Affs.

19. května 2012 v 14:33 | Muchachita
Chceš spřátelit? Napiš do komentářů, odepíšu ti na blog :)

Pravidla? Přijít alespoň jednou za týden, něco okomentovat, ale k tématu a kdyžtak se trochu rozepsat :)
Pokud někam jedeš a víš, že nebudeš na pc déle jak týden, předem mi napiš, abych věděla a případně nemazala.




My Affs





Su Muchachita

I'm nothing. Sure?

19. května 2012 v 13:01 | Muchachita
Why am I fighting to live, if I am just living to fight.
Why am I trying to to see, when there ain't nothing in side.
Why am I trying to give, when no one gives me a try.
Why am I dying to live, if I am living to die?!

Je mi na nic. Ve třídě se se mnou nebaví žádná holka. Fajn. Pochopila bych to, kdyby měly nějakej důvod. Ale to, že se bavim s klukama a oni se mnou? To, že se máme rádi, že jsme dobrý kamarádi a že mě objímaj a je ne? To je důvod?
Tomu se řiká inteligence.
Fajn, pomlouvaj mě, že jsem namyšlená kráva, děvka, co se vnucuje klukum.
Jenže si o mě povídaj i s holkama z jinejch tříd. A tak to podle toho vypadá. Začala se do toho míchat jistá o rok starší slečna, která toho o mě ví asi tak tolik, jako toho já vim o stříhání ovcí.
Závěr?
Ve škole mě každá holka pomlouvá, nesnáší mě.
A to tam jako vydržet dalších šest let?!
To ne.

I've been kissed by the sun, embraced by the wind, and I've danced with the waves. Nothing can stop me from doing what I want and nobody will ever change wo I am.


Fuck. :X

19. května 2012 v 11:31 | Muchachita
Fuck. I wanna see you.
And hug you.
And kiss you.
And make you smile.
And make you laugh.
And just lie on the sofa next to you.
And then just fall asleep beside you.
I'd be nice.
Ku*va.
Miluju ho. Miluju svýho nejlepšího kámoše.
Uvědomila jsem si to dost pozdě.
Ale asi s tim nic neudělam.
Říct mu to?
Už se stalo.
Co on na to?
Že neví, co na to odpovědět.
A tim to skončilo. Konec kapitoly. Začátek něčeho nového. Ale čeho? No? Kde to něco nové je?! Jsem vážně tak slepá, nebo tu nic nového prostě není....?
When one door closes, another one opens. But we spending too much time staring at that close, so we just can't see the opens...