Červen 2012

Depression? Doesn't matter, chocolate is here!

30. června 2012 v 21:29 | Muchachita
Dneska jsem zase měla depku. Ale fakt strašnou.
Chtěla jsem umřít.
Teda ne umřít úplně, tak nějak se položit do "letního spánku", usnout na hodně dlouhou dobu a probudit se až bude všechno jiné a začít od začátku.
Vstala jsem až v půl dvanácté, nasnídala se a zalezla zase zpátky. Koukala jsem se na film "Kráská mezi muži" (vřele to všem doporučuji, viděla jsem to už asi po desáté ale stále se to neokoukalo.)
Ani nevim proč jsem tu depku měla, ale teďkon je už zase všechno jakštakš ok.
Po obědě (který jsem stejně všechen vyzvracela..) jsem si dala oříškovou Milku. Snědla jsem jí polovinu (jéžiši, já budu tlustá!) :D a bylo mi fajn.
Okolo čtvrtý jsem vylezla ven (bože, to vedro!) a šla jsem si pro zmrzku asi dva a půl kilometru daleko. Naštěstí to bylo téměř furt lesem, takže celkem pohoda.
Akorát moje milá fenečka samozřejmě dělala drahoty. U jakýsi polovyschlý kaluže jsem ji donutila, aby se alespoň trochu napila.
Asi po půl hodině cesty jsme potkaly takovýho milýho chlápka se třema dětma a kočárkem, tak jsem ho prosila, jestli nemá trochu čistý vody. Měl, dal mi i takovej kelímek, a ta moje mrcha nechtěla pít! Trochu jsem ji tim polila a zbytek vypila (no co no :D ) Za chvíli jsme potkaly takovou "bažinu", tak samozřejmě Paní Psíčková se tam musela vykoupat, ale lepší než nic, aspoň se potom tak neplouhala :D
Doma to na mě zase padlo, ale vzala jsem z mrazáku další zmrzku, v oblečení skočila do bazénu. Jo, musela jsem vypadat vtipně, ale co no.


Další článek beze smyslu, ano ano, já vím... Jenže co už, zvykejte si :P :)

Great. After a long time... I'm back!

21. června 2012 v 17:13 | Muchachita
Tak skvělý, jsem po dlouhééé době konečně zpátky na blogu. Včera mi blog prostě nešel, no nejenom mě :)
Takže jsem články přidat nemohla, ačkoli jsem měla hoodně plodnou náladu :)
Tenhle článek je tak nějak o ničem, protože zítra v sedm (chápete to, c SEDM?!?!) odjíždíme se třídou na vodu, jedeme Vltavu, a vracíme se až v úterý večer.
No, těšila jsem se tam.
Ano, těšila.
Už netěším.
Budu muset bejt ve stanu s takovejma "milejma" holkama, který mě (překvapivě!) pomlouvaj.
I kluci se přimlouvali, prosili učitelku aby mi dovolila být s nima ve stanu, protože moc dobře ví, jak já to mám s těma holkama. Učka řekla, že si to ještě rozmyslí, tak ale nevim nevim no..
Jestli to totiž vyjde, tak to bude skvělýýý ^^ :D


No ale to je fuk.
Opět budou nejspíš přednastavené nějaké články (aspoň dva), a konečně snad ten slíbený o Irsku/Anglii. Tak třeba se zadaří :D
Musím jít balit, takže se mějte,
a mé drahé affs, odpusťte, ale o prázkách to bude lepčí :)*

I've got a law!

6. června 2012 v 16:52 | Muchachita
Včera večer jsem chtěla, aby mi napsal. On. Dan.
Tak moc jsem to chtěla, až jsem z toho nakonce usnula. Pořád dokola jsem si četla smsku, kterou mi poslal v úterý.
Dobrou noc :*
Tyhle dvě slova ve mě vyvolaly nádherný pocit. Nemusela jsem mu o to říkat, on to prostě napsal.
Večer jsem si tak moc přála, aby napsal znovu, až jsem si připadala jako pitomec.
Znala jsem ho jenom den a několik hodin, a ještě k tomu jenom přes facebook. Ale je mi tak sympatickej.
Přidal si mě, já se ho zeptala, jestli se známe. On odepsal, že chodíme na stejnou školu.
Snažila jsem si někoho vybavit, ale byla jsem totálně vedle. Nakonec to dopadlo tak, že mě ve škole pozdravil a řekl
"Tak to jsem já, ten bubák. Doufam že ses nelekla"
Samozřejmě že jsem se lekla. Promluvil na mě cizí kluk, kterého jsem si nevšimla. Ale Nemohla jsem chvíli tak nějak mluvit, protože byl hezkej. Hodně hezkej. Krásnej.
Hnědé vlasy.
Hnědé oči.
Dokonalost sama.
A ten úsměv.... <33
Chtěla jsem říct, že kdyby bubáci byli všichni takhle hezcí, měla bych je pod postelí ráda. Ale dostala jsem ze sebe jen slabě "Ahoj".

Ten večer jsem chtěla vrátit ten den, chtěla jsem jenom stát a koukat na něj. Ale co by pak řekly holky?
Už teď o mě řikají, že jsem kurvička, co přebírá kluky. Přitom jsem nikomu žádnýho kluka nepřebrala. Nemám to zapotebí. Dan se líbí mý kámošce, už druhý rok. Teda alespoń to tvrdí. Tak já nevím. Je asi trestné, že se mi taky někdo líbí...
Ale proč?
Proč, proč není ten den, to dopoledne k tomu dostatečným důvodem?
Bylo by něco jinak?
Mám na to přece právo.
Právo.
Na co mám právo?
Na jídlo?
Na život?
Na lásku?
Kdo mi udělil taková práva?
Ach ano, je třeba bojovat.
Jenže s kým, proti čemu?
Sama sobě nejspíš budu největším protivníkem.
Ale já toho protivníka chci vidět a slyšet.
Když se podívám do zrcadla, vidím pořád tu holku, tu divnou hubenou blonďatou holku s kruhy pod očima.
To má být ten protivník?
Asi.
Ale jak mám proti tý divný holce bojovat?!
Mám se změnit?
Ale jak?
Třeba by to ale bylo ještě horší...
Já už nevím co mám dělat.
Nevyznám se v sobě.
Ani ve svém životě.

Je to tak kopmlikované všechno.. Asi se na všechny vykváknu a budu se zajímat o sebe.
Možná se ze mě stane sobecká mrcha.
Ale třeba bych pak byla šťastná...

Přestali jsme kontrolovat bubáky pod postelí, když jsme si uvědomili, že žijí v nás.

Normality? What the fu*k?!

4. června 2012 v 20:27 | Muchachita
Téma týdne - normálnost.
Haha, zrovna já k tomu mám co říct :DD
Ta praštěná, šílená, bláznivá, nenormální..
Na to, být normální jsem příliš.. Jak to nazvat.. No to je jedno :D Na normálnost si nepotrpím prostě. :)

Jo, normálnost..

Co je normálnost?
Průměrné známky ve škole, trocha zlobivosti, trocha respektu, hovornost, schopnost komunikace, "nijaký" styl?
Možná.
Nikdo v dnešním světě už ani nepředpokládá, že by někdo mohl být odlišný. Respektive, společnost to trochu předpokládá, ale jakmile se jen trochu liší, už je "divný".
Představte si to na třídě žáků dejme tomu sedmé třídy.
Honza dostává pětky, čtyřky, moc se neučí, nepřijde mu to důležité. Hned ho všichni označují za pitomce. Zato Anička je chytrá, dostává samé jedničky, její nejhorší známky je dvojka. Všichni ji mají za šprtku. David nerespektuje učitele, ani rodiče, dělá si co chce, má spoustu průserů, hrozí mu trojka z chování. Jedni ho mají za borce, druzí za úplnéh pablba, který to nemá v hlavě v pořádku. Verča je tichá, s nikým moc nemluví, je uzavřená, o přestávkách sedí v lavici a čte si, moc se neusmívá. Všichni ji označují za depresivní "emo". Klára se odlišuje stylem oblékání, je svá, nebojí se vyčnívat, nezajímá ji, co si o tom myslí ostatní a všichni ji považují za podivínskou a namyšlenou.
Předsudky.
Všude je plno předsudků.
Často soudíme, aniž bychom znali.
Děláme to všichni, já, ty i ona.
No a ne snad? Vidíš na ulici blondýnku, hezky oblečenou a na podpatkách, co si pomyslíš?
S největší pravděpodobností to, že je namyšlená, povrchní a hloupá, protože je hezká.
Většinou to tak nebývá, spíš naopak. Hezké holky, které nejsou ani úplně blbé a hezky se oblékají, většinou mají podpkopané sebevědomí.
No ale to by bylo na další článek.

Já moc nevím, co k tomuhle tématu napsat, protože normálnost je dost široký pojem.

Já osobně si třeba normální vůbec nepřipadám, vyčnívám z řad nijakého stylu vlastním a originálním stylem oblékání, ať se děje co se děje, na veřejnosti se snažím usmívat, sršet optimismem a brát věci tak jak jsou.


Ano, článek opět postrádá smysl, já vím, já vím...
Jenže ono je těžké psát něco o takovýmhle tématu... :)