Listopad 2012

I hate this feeling.

25. listopadu 2012 v 1:03 | Muchachita
That's how I feel-
like the winter-fringed
breeze might scoop
me up into its wings,

fly

away with me trapped
in its feathered embrace.
I am a snowflake.
A wisp of eiderdown,

liberated

from gravity. My body
is light. Ephemeral.
My head is light.
I want to sway

beneath

the weight of air,
dizzy with thought.
Light filters through
my closed eyelids.

The sun,

chasing shadows,
tells me I'm not
afloat in dreams.

He is like my older bro <3

24. listopadu 2012 v 11:30 | Muchachita
Je to můj nejlepší kamarád.
Takovej starší bráška.

Mám ho hrozně hrozně moc ráda.
A nikdy bych se ho dobrovolně nevzdala.

Miluju na něm ty neposedný světlý vlasy,
a neustále se usmívající rty.

Miluju způsob,
jakým se mnou jedná.

Nedokážu si představit,
že bych přišla do třídy a on tam nebyl.

Protože mi vždycky zlepší náladu.
Ať se děje, co se děje.. :)

Když mám ráno špatnou náladu a jenom sedím v lavici,
on přijde, obejme mě a šeptá mi do ucha takový děsný kraviny, že prostě nejde se neusmáát.

A když mám náladu dobrou,
tak mě obejme, vezme do náruče a dělá se mnou blbosti.

Je tak trochu můj anděl strážný..
No fakt.

Vždycky mě zachrání před zkoušením,
když ví, že to neumím.

Podělí se se mnou o svačinu,
když jsem celý den nic nejedla.

Zastane se mě před školníma kravkama,
když na mě zase mají nějaký kecy.

Miluju ho.
Jako kamaráda, samozřejmě.... <3 :)

Her life like a book.

20. listopadu 2012 v 19:24 | Muchachita
Občas vidím svůj život jako knihu.
Velkou, nedopsanou knihu.

Občas mi přijde,
že se na sebe dívám tak nějak svrchu.

Jako bych prostě viděla svoje tělo z pohledu někoho třetího.
Nejsem náhodou schizofrenik nebo tak něco?!

Občas mám pocit, že ta holka co chodí po domě vůbec nejsem já.
Občas mám úplný mezery v tom, co jsem kdy dělala.

Občas mám pocit,
jako bych slyšela něčí hlas předčítat z knihy.

Příliš prudce otevřela dveře a ze stolu se snesla kopička papírů.
Vzpoímnky.
Zase ji přemohly.
Zabouchla dveře a sesula se na podlahu.
Nemohla to snášet déle.
Protřela si oči a rozmazala si tak původně dokonalé líčení.
Vysoukala se ze všeho oblečení a zůstala jen v kalhotkách.
Zalezla si do postele a schovala se pod peřinu.
Tam jí nikdo nemohl vidět.
Objímala plyšáka.
A nic jiného.
Jenom tam tak ležela.


Jsem zmatená.
Smutná.
Šťastná.
Smějící se.
Se slzama v očích.

Svádím válku.
Sama se sebou.
A známky jsou na mém těle.
Jizvy.
A otevřené rány co se nehojí.


. . . . . . . . . . . . .

I think people should...

12. listopadu 2012 v 12:49 | Muchachita
Myslím,
že lidi by měli přestat tolik odsuzovat.

Jsi hezká,
jsi namyšlená.

Jsi na všechny milá,
jsi falešná.

Už si s někým spala,
jsi kurva.

Pořád jsi panna,
jsi frigidní.

Proč vždycky lidi soudí podle obalu?
Podle toho co o něm ví.

Je to jako soudit knihu, podle jejího filmu.
Nesmyslné.

Protože jak kniha, tak člověk,
je vždycky lepší, než jak se o ní ví.

Vždycky je tu nějaký příběh,
který ví jen člověk, kterého se týká.

A právě ten příběh je příčinou,
proč je jaký je.

A pokud ten příběh neznáš,
nemůžeš soudit toho člověka.


Miluješ mě?
Skvělé.

Nesnášíš mě?
Ještě lepší.

Myslíš si, že jsem ošklivá?
Tak se na mě nekoukej.

Neznáš mě?
Nesuď mě.

Myslíš si, že mě znáš?
Nemáš ani ponětí...


Ano, jsem roztleskávačka.
Ano, chci být dobrá.

Ne, nejsem krásná.
Ne, nemyslím si, že jsem nejlepší.

Ne, nejsem populární.
Ne, nemám ve škole výhody.

Ano,

myslím si, že by lidi měli přestat soudit...




Možná nesmyslné, pardon.... :)

Ten days project - The fourth day

7. listopadu 2012 v 7:00 | Muchachita
Sedm věcí, nad kterými často přemýšlím.
Umch. Já přemejšlím nad spoustou věcí a neustále.
No co, to nějak pude :D


1. Jaké by bylo, kdybych byla někdo jiný.
Přemýšlím, jestli když bych byla někdo jiný, chtěla bych být třeba právě mnou. Jak bych se cítila, co bych prožívala a jestli by to bylo lepší.


2. Jestli je do mě někdo zamilovaný.
Chtěla bych. Ale nedokážu si to představit, nedokážu si představit, že na mě někdo myslí když usíná, že má motýlky v břiše pokaždý když ho obejmu nebo se na něj třeba jenom podívám. Nedokážu si představit, že někdo čeká, až mu napíšu. Prostě ne..


3. Škola.
No jasně, ne že bych na to vyloženě myslet chtěla, ale ono to nějak nejde. Přemejšlim nad tim, jestli z něčeho píšem, jestli bude zkoušení, nebo co kdyby něco.


4. Někdo.
Jó, logicky to není jen tak "někdo", ale neni to nikdo konrkétní. Je to prostě Někdo. Nějaký kluk. Se kterým jsem šťastná. Který mě líbá. Objímá. Miluje... Blbě se to popisuje prostě :D

5. Cheer.
Jó, často nad tim přemejšlim :D Jak by se daly vylepšit sestavy, co děláme špatně - dobře při stuntech, co se bude dít na tréninku a tak. Prostě, všechno okolo.

6. Budoucnost.
Teď to bude znít sobecky a egocentricky, ale je to upřímný. Nepřemýšlím nad budoucností nikoho jiného, ale nad tou svojí. Jasně, někdy i nad budoucností jiného, ale to ne tak často. Přemýšlím, jak budu vypadat za dva roky, za pět, za deset, jak se budu chovat, co budu dělat a s kým budu. Nevím proč, ale vždycky nad tím strávím hroznou dobu.

7. Knížka.
Teď nemyslím knížku někoho jiného, ale takovou mojí malou skromnou. Teda jako, logicky to není knížka, je to takový dlouhý příběh, a když myslím dlouhý, tak fakt dlouhý :D Většinou před usnutím přemýšlím, co by se mohlo stát, jestli se neobjeví nová postava, co jsem udělala špatně a tak.



Já vím, je to o ničem, ale já slíbila,
že to budu psát, tak píšu. ;D

Ten days project - The third day

5. listopadu 2012 v 15:22 | Muchachita
Osm způsobů, jak si získat mé srdce.

Neni to lehký, nevim jak to říct, protože nikdy jsem nad tim nijak moc nepřemejšlela.
Ale tak co, zkusim něco sesmolit a když to bude nesmyslný, tak se předem omlouvám.



1. Být upřímný.
Nesnáším, když mi někdo lže, i když je to "pro moje dobro", protože lži, malé nebo velké jsou stále jenom hnusný lži. Nesnáši, když mi někdo řekne, že mi to sluší a za rohem mě pomlouvá, nesnáším, když mi někdo řekne, že mu na mě záleží a pak se vůbec nestará, nesnáším, když mi někdo řekne, že mě miluje a pak je někde s jinou...
Když mě nechceš, neříkej mi, že jo, protože já stejně poznám, že ne. A kdÿž o mě stojíš, řekni mi to na rovinu, nenaznačuj, protože to nemá cenu. :)



2. Nebát se mlčet.
Chci takového člověka, se kterým ani mlčení není trapné. Nesnáším, když je ticho, jenom na sbe koukáme a v tom ten druhý řekne něco ve stylu "trpané ticho" nebo něco takového. To prostě nenávidím. I když, jednou se to dá přežít, ale když to ten dotyčný dělá často, to se co nejrychleji rozloučím, zmiznu, a víckrát na "rande" nejdu.



3. Vážit si mě.
Chci, aby si mě ten dotyčný vážil a repspektoval mě, protože bez vzájemného respektu nemůže být nic. Takže když mě on bude respektovat, respektovat moje potřeby, pocity a stavy, tak já budu respektovat ty jeho. Když si on bude vážit mě jako psychologického i tělesného celku, vážit si všech mých vlastností, tak já mu stejně dřív nebo později propadnu.
A když si ještě ke všemu bude myslet, že si ho nezasloužím, já budu vědět, že to bude fajn.



4. Mít smysl pro humor.
Není to úplně nejdůležiější, ale zanedbatelný to neni taky. Protože když někdo bude úplnej suchar a ničemu se nebude smát, bude to nuda, ale zase když bude dělat vtipy úplně ze všeho, taky to není nejlepší. Takže smysl pro humor ano, ale ne přehnaný :)


5. Být tak trochu filozof.
Strašně ráda s někým sedím večer venku, koukám na oblohu a pokládám takový ty nekonečný nezodpovězený otázky, debatuju s ním o nesmrtelnosti chrousta a je nám oboum fajn.



6. Věřit si.
Nechtěla bych být s někým, kdo si nesutále připadá méněcenný, zbytečný a špatný. Ano, i já se tak někdy cítím a potřebuju podporu, ale ne pořád pro Boha! On musí mít sebevědomí, ne až hnusně vysoké, ale tak nějak trošku nadprůměrně. Stejně jako kluk by nechtěl chodit s holkou, co o sobě pořád tvrdí že je tlustá, tak já bych nechtěla být s někým, komu bych pořád musela připomínat, jak je dobrý.


7. Být ochotný pro mě udělat cokoliv.
Ve vztahu je tohle docela důležitý, podle mě. On by měl být ochoten zemřít pro mě, a já pro něj. No dobře, tohle je extrém, ale chápete jak to myslím, ne?


8. Věřit a podporovat.
Musí věřit, že náš vtazh má cenu, život má cenu, že nic není zbytečné. Musí věřit mě i sobě, musí veřit Nám. A taky mě musí podporovat, v čemkoli, co je pro mě důležité. No a já na oplátku budu podporovat jeho.

Ten days project - The first day

4. listopadu 2012 v 10:07 | Muchachita
Deset věcí, který byc chtěla říct deseti různejm lidem.

Takže, věc první:

Chtěla bych říct mojí kamarádce Eliss,
že jí miluju, ale zároveň nesnášim,
protože tady pro mě nebyla, když jsem nejvíc potřebovala obejmout a utěšit,
ale byla tu, když jsem skákala radostí do stropu.

Věc druhá:

Chtěla bych říct svýmu staršímu bráškovi,
že ho mám děsně moc ráda, i když mi nechce pučovat nabíječku na mobil
a je na mě občas zlej, a že hrozně moc chci, aby jel s naší třídou na lyžák.

Věc třetí:

Chtěla bych říct Kubovi,
že byl to nejlepší, co mě v životě zatím potkalo
a že je mi líto, že si našel jinou,
ale pro mě vždycky bude vzpomínkou na první velkou lásku.

Věc čtvrtá:

Chtěla bych říct svojí mámě,
že se utápim v depresích a už jednou jsem se málem zabila.

Věc pátá:

Chtěla bych říct mojí češtinářce,
že mě hrozně inspiruje.
Jo, je stará, občas otravná, ale pomáhá mi žít.

Věc šestá:

Chtěla bych říct jednomu klukovi ze Stabucks,
že mě nehorázně potěšil a vždycky, když mám blbou náladu na něj myslím.

Věc sedmá:

Chtěla bych říct mýmu otčímovi,
že ho nemám ráda, vážně ho nesnáším a nikdy ho nebudu brát jako nevlastního otce.

Věc osmá:

Chtěla bych říct Albertovi od nás ze třídy,
že ho mám děsně, ale děsně moc ráda, že pro mě hodně znamená
a že mu děkuju za to, jak mi vždycky zvedne náladu.

Věc devátá:

Chtěla bych říct všem mladejm lidem v depresi,
že nic za to nestojí.. Že nic nestojí za ty slzy a chmurný myšlenky,
protože všechno bude zase v pohodě.

Věc desátá:

Chtěla bych říct všem, co mají problém se sebepoškozováním,
že jakýkoliv problémy nejsou dost velký na to, aby si museli ubližovat.
Jo, já vim, jak je to těžký, ale stačí chtít...