Březen 2013

Bullshits about memories.

21. března 2013 v 16:48 | Muchachita
Miluju ty náhodné vzpomínky,
které mi vždycky zlepší náladu.



Prostě se musím usmát,
když na to vzpomínám.




Jak jsme si na táboře tajně povídali až do půl páté ráno,
a pak se všichni divili, že jsme unavení.




Jak mi kluk z tábora řekl,
že kluk, co mě nechce, je buď slepý, nebo gay.




Jak mi spolužák na lyžáku na rovinu řekl,
že jsem nejhezčí holka vevnitř i navenek jakou kdy viděl a že mě má moc rád.




Jak jsem jako malá v Opeře před představením i po něm snila o tom,
že jednou budu tančit hlavní roli.




Jak jsem jednou ve školce dala jiné holčičce facku,
protože mi sebrala mojí hračku a pak jí tekla krev z nosu.




Moje oblíbená vzpomínka je pro změnu na tábor,
na "kántrybál" co vlastně není bál a není country, ale je to jedna z nejlepších věcí tam.




Jak jsem tancovala s klukem,
kterého jsem měla ráda.




Byla to písnička,
kde se zpívá "Já mám rád, svařené víno červené..."




Moc si to nepamatuji vnímala jsem hlavně "jeho"
a to, co mi šeptal.




Že prý nechce, aby ta písnička skončila,
že nechce aby mě musel pustit z objetí.




Stejně mě pustil,
a stejně na mě pak kašlal.




Vzpomínky jsou krásná věc,
patří k životu stejně jako dýchání.




Dýcháš, i když nechceš a neuvědomuješ si to.
Vzpomínáš, i když nechceš a neuvědomuješ si to.




Chci sem toho tolik napsat,
o mě, o mém životě, o mých pocitech.




Ale nevím jak.
Nedokážu nalézt ta správná slova, která by byla dobrou definicí.




Možná se mi to podaří jindy,
zítra, pozítří, příští týden nebo měsíc.




A třeba se najde někdo,
koho by můj život a moje worries zajímaly... ♥

I wanna be forever young.

17. března 2013 v 13:42 | Muchachita
Chci být navždy mladá.
Ne vzhledově.



Už teď mám první jemné vrásky na čele,
z toho jak se pořád ksichtím.




Ale já chci být navždy mladá v duši.
Navždy mladá s Ním.



Slíbil mi spoustu věcí.
Slíbil...



Že počká,
až budu oficiálně dospělá.



Že si mě vezme za manželku,
a pojedeme na svatební cestu do Sydney.




A pak si koupíme byt v Paříži,
s výhledem na Tour d'Eiffel.




A budeme mít dost peněz,
a možná taky ne.




Budeme se líbat pod Eiffelovkou,
a procházet se kolem Moulin Rouge.




A sedět v kavárně
a povídat si o budoucnosti.



A cestovat přes celý svět,
abychom se mohli zase vrátit do našeho bytu.




Nakonec spolu zestárneme,
a budeme vzpomínat na ty chvíle, kdy jsme byli mladí.



Kdy jsme byli mladí,
a čas pro nás nic neznamenal...

I'm not depressed.

14. března 2013 v 17:57 | Muchachita
Nemám depresi.


Pořád se můžu usmívat nad hezkými věcmi,
a smát se vtipům.



Pořád můžu mluvit s lidmi,
a užívat si dnů.




Ale když jsem někde sama,
je tu něco zlomeného.



Padám do sladkého smutku,
který ně pohlcuje.



Dívám se do zrcadla,
a nelíbí se mi, co vidím.



A slzy tečou téměř vždy,
když usínám.



A chybí mi něco,
co neexistuje.





Nemám depresi,
jenom jsem byla chvíli smutná.



Ale já pořád umím nalézt světlo,
opřád se umím smát.

After a while. (Little piece of depression)

9. března 2013 v 19:13 | Muchachita
Po chvíli
se naučíš poznávat nepatrný ten rozdíl.



Mezi držení rukou,
a svazování duší.




A naučíš se,
že láska vždycky neznamená oporu.




A že společnost
vždycky neznamená bezpečí.



A začneš se učit, že polibky nejsou vztahy
a dárky nejsou sliby.




A začneš přijímat své prohry
s hlavou a očima zdviženýma.



S půvabem dámy,
ne se smutkem dítěte.



A naučíš se
vystavět všechny své cesty dneska.



Protože zítřejší země
je příliš nejistá pro tvé plány.



A budoucnost zná způsob,
jak spadnout uprostřed letu.




Po chvíli se naučíš,
že i sluneční svit hoří, když je ho příliš.



Tak si vypěstuješ vlastní zahradu,
a ozdobíš vlastní duši.



Namísto čekání na někoho,
kdo by ti přinesl květiny.



A naučíš se,
že opravdu můžeš vše vydržet.



Že jsi opravdu silná,
a že za to opravdu stojíš.



A naučíš se spoustu věcí,
s každým "sbohem", které dáš.

That feeling of being taken.

4. března 2013 v 12:50 | Muchachita
Být nezadaná je fajn,
do té doby než uvidíš šťastný pár.



Je to dobrý,
žádné city,



žádné bolístky srdce,
žádné drama.




Ale za chvíli to začne být otravné,
smutné a deprimující.




Začnou mi chybět ty dlouhé noční telefonáty,
ta natěšenost na každý den s "Ním".




Ty nekončíčí sms v podstatě o ničem,
ty rozverné pohledy do očí.



Ty láskyplná dlouhá objetí,
ty polibky.



Hry, co chápeme jenom my
a docela i ty pohledy od okolí.



To držení za ruce,
mazlení se celý den v posteli.



Ty motýlci v břiše,
ty mini zástavy srdce pokaždé, když "Ho" vidím.



Ten pocit kdy o mě někdo doopravdy stojí,
kdy mě miluje.





Ten pocit ze stavu
Zadaná.