Duben 2013

You and I.

28. dubna 2013 v 10:42 | Muchachita
Pamatuješ si ten den,
kdy jsme spolu poprvé mluvili?




Já ano.
A až moc živě.




Byl to třetí den,
co jsme seděli vedle sebe.




Zeptal ses mě,
jestli jsem v pořádku.




Asi jsem ti nic neodpověděla,
protože ty ses jen povzbudivě usmál.



But sometimes, we have to let go.

22. dubna 2013 v 12:38 | Muchachita
Někdy nezbývá nic jiného než odejít.
Tak ahoj, a dávej na sebe pozor.




Bolí tě nechat vzdalovat se,
ale bolí i držet tě u mně.




Nechci abys o mě věděl,
abys kvůli mě něco (ne)dělal.



Touching him.

16. dubna 2013 v 18:01 | Muchachita
Když se mě dotýkal,
bylo jako vědět.




Jako vědět, že to,
po čem toužím, je přímo tady u mě.




Že to jediné,
o co dlouhodobě stojím je hmatatelné a že mě to hřeje.




Že má holku,
ale přesto je tu pro mě.




Možná kdyby pro mě tolik neznamenal,
bylo by mi to jedno.




Asi nikdy jsem si nepřipadala tak blízko,
ale na druhou stranu tak daleko.




Nevím,
co to hlazení mělo znamenat.




Ani nevím,
proč se mi najednou tolik chtělo brečet.




Bolestí ve zlomené kosti to nebylo.
Že by bolestí ve zlomeném srdci?




Kdepak.
Ani náhodou.




Jsem totiž "nedostupná."
Teda, emocionálně nedostupná.




Prý si nikdy nikoho nepustím k tělu,
prý si nikdy nikoho nezamiluji.




Jak směšné.
Jistěže si nikoho nezamiluji a nepustím k tělu.




Když už tak dlouho stojím o toho jednoho.
O toho, se kterým trávím tolik času.




Ten svíravý pocit,
když se mě zeptá ten, do koho jsem zamilovaná, koho miluji.




Blázínek,
vážně věří tomu, že bych mu to řekla?!




Jistě že řekla,
kdyby se jednalo o někoho jiného.




Nemůžu ho milovat,
já vím...

Falling.

12. dubna 2013 v 15:30 | Muchachita
I fall for you
Every time I look into your eyes.
Every time I see you smile.
Every time you open your mouth.
I fall for you every single moment.
Every time I see you looking at me.
Every time I see you laughing.



Vím, že si to neuvědomuješ,
ale mám pro tebe slabost.



Když ses na mě dneska o hodině usmíval,
myslela jsem, že se snad rozplynu blahem.



A když si mě nechal opírat se o tebe,
měla jsem chuť obejmout tě a už nepustit.



Vím, že si mě měl rád.
A vím, že jsem byla hloupá.



A ty víš, že jsem tě měla ráda.
Dokonce i víš, že tě mám ráda stále.



Myslím,
že tě budu mít ráda už navždy.



Že kousek mého srdce, mojí duše,
po tobě bude pořád smutnit.



Ne, vím to.
Bude se mi po tobě navždycky stýskat.



A v tom je právě ten problém...





I fall for you every time I see you,
in my dreams you fall for me too.
But now you're hugging another girl,
and you're happy.
I would kill myself, if you asked me for.
And if I asked you ,,have you ever loved me?",
I know you'll say "I have, and I still little do."

this is me.

8. dubna 2013 v 12:25 | Muchachita
Snažím se být na všechny milá,
přestože mě lidé pak jen zneužijí.



Snažím se být krásná,
ale nikdy nejsem dost.



Snažím se vypadat šťastně,
ale pak doma pláču.




Přijímám zlá slova s úsměvem,
ale v duchu si přeju, aby nikdy nebyla vyslovena.



Mám v sobě daleko víc,
než si ostatní myslí.



Skývám svou bolest za očima,
a nikdo komě Nich ji neodhalí.



Starám se víc o druhé,
než o sebe.



Nechám po sobě šlapat,
aby ti na kterých mi záleží, měli pohodlí.



Dokážu s úsměvem přihlížet tomu,
když se "on" líbá a objímá s jinou.



Dokážu ustát porážku
se zvednutou hlavou.




Jsem ten typ holky,
kterou nikdo nechápe.



Ale stejně bych neměnila...

I love you, dad.

4. dubna 2013 v 16:54 | Muchachita
Byl tady pro mě vždycky.
Vždycky, když jsem ho potřebovala.



Jistě, zklamal.
Ale to dělá každý.



Miluji ho.
Naprosto.



I když jsem na něj někdy drzá, odmlouvám nebo mlčím,
mám k němu velký respekt.



Nedokážu si představit,
že by tu pro mě někdy snad nebyl.



Miluju jeho modré oči,
které se na mě usmívají.



Miluju jeho upíří zoubky,
které jsem vždycky chtěla zdědit.



Miluju to, když mi udělá jídlo
a já si můžu lenošit u krbu.



Jednou možná najdu svého prince,
ale on pro mě vždycky bude král.



Miluju tě tati. <3

Stars can't shine without darkness.

1. dubna 2013 v 19:08 | Muchachita
Za minulých několik let jsem byla přesvědčená,
že noc je hrozná.



Plná děsivých nočních můr,
chladných utrpení.



A zlých přeludů,
které obléhají můj hrad.



Ale pak jsem byla v Londýně.
A viděla ho v noci.



Viděla osvícený Big Ben,
Westminster Abbey a Tower Bridge.



V tu nádhernou, třpytivou a dechberoucí chvíli,
jsem si něco uvědomila.



Že noc vlastně není děsivá,
že vlastně mnohdy dokáže udělat věci ještě krásnější.



Víš, už nemusím zavírat oči.
Mám opět naději.



Protože mi došlo,
že bez trochy zlého by nebylo nic dobrého.



Protože mi došlo,
že hvězdy nemůžou zářit bez tmy. . .