Červenec 2013

Before I die I want to... Live.

30. července 2013 v 23:21 | Muchachita
Ahojky..
Nevím, jak tenhle článek začít, chtěla bych toho napsat tak strašně moc, ale mám strach, protože jestli Ti opravdu řeknu adresu blogu, tak toho o mě budeš vědět ještě víc. Neříkám, že to je vyloženě špatně, jen se trochu obávám toho, jestli se pak zase nebudeš ke mě chovat trochu jinak.. Opravdu nevím no.

And I love, and you love, and we both love..

27. července 2013 v 16:09 | Muchachita
Chtěla bych mu poděkovat. Za všechno, co pro mě udělal, za to, že mi ukázal své pravé já a akceptoval to mé. Nezáleží na tom, kolikrát jsem mu už řekla, že strašně moc děkuju, pořád je to málo. Jen mě objal a držel v náručí. Cítila jsem, jak bije jeho srdce, jak se mu zvedá hrudník. Smáčela jsem mu rameno slzami, on mě jen hladil po vlasech a mlčel.


Kinds of love.

22. července 2013 v 13:43 | Muchachita
Je spousta druhů lásky.
A já o nich začala přemýšlet.


Takové, které přinesou něco důvěrného,
a důvěrně známého.


Takové, které nás vezmou jinam,
na nová místa.


Takové, které vás vezmou zpět tam,
kde jste nebyli už léta.


Takové, které vyvolají spoustu otazníků,
a ještě více vykřičníků.


Pak je tu láska k sobě sama,
ta je nejdůležitější.


Láska ke kamarádovi,
na kterého i žárlíte, ale nechcete ho.


Dospěla jsem k závěru, že když milujete, tak milujete. A můžete dělat co chcete, stejně na tom nic nezměníte..




Mé úvahy trochu na rychlo,
jsem kdesi pryč,
kde není wifi:P

It's the wrong kind of place to be thinking of you.

11. července 2013 v 22:00 | Muchachita
Skočit?
Neskočit?


Ne, teď ne,
třeba příště.


"Tak už sakra skoč,
prot stojíš a koukáš?!"



Saying "I like you." △

2. července 2013 v 21:38 | Muchachita
,,Proč máš naušnici jako vlaštovku?" ,,Je to pro mě něco jako výraz svobody, jemné vyjádření toho, že jsem svá a dál taková chci zůstat." ,,A proč máš ale jenom jednu?" ,,Nevím. Asi nechci jít s davem, možná se chci trochu odlišovat. Ale nikdy jsem tu druhou neměla, tak možná právě proto. A nebo taky kvůli něčemu úplně jinému, nevím a nevím. Je to jako bych se tě zeptala proč máš na botě tkaničky uvázané tak jak je máš. Nejspíš bys mi odpověděl, že nevíš, že je to tak prostě normální, že se ti to líbí nebo něco v tom smyslu. Tak přesně to bych ti odpověděla taky. A nebo možná ne. Nevím. Kašlem na to." ,,Jo, z tebe stejně nic nevypadne." ,,Já vím." ,,A proto tě mám rád.." ,,Já vím.."