Srpen 2013

This is for love.

30. srpna 2013 v 12:19 | Muchachita
Kdyby lidi aspoň jednu noc v týdnu seděli venku a koukali na hvězdy, vsadím se, že by tenhle svět byl jiný. Když se koukáte na noční oblohu, přijdete na spoustu věcí nejen o sobě. Prostě vás to nutí myslet, i když nechcete. Schválně, kolik napočítáte hvězd? Skončíte u pěti? Nebo u osmdesáti? Nebo prostě upadnete do vzpomínkové nostalgie že zapomenete, že jste vlastně nějaké hvězdy počítali? Nezáleží na tom, účinek to má vždy stejný. Duše se na chvíli uklidní, uspořádá v hlavě myšlenky a trochu se poňuchňá s pocity. Hvězdy. Hvězdy. Hvězdičky. Nemůžou zářit bez trochy tmy.


Let's be nothing. I heard it lasts forever.

25. srpna 2013 v 22:02 | Muchachita
Říkals' mi: "Směj, tak směj se,"
a já se smála,
jak v červenci tam v lese.
Sám smál jsi se na mě,
jako anděl.
Tak jak umíš jen ty, tak hezky,
snad už jsi zapomněl?

You were many things to me.

19. srpna 2013 v 22:22 | Muchachita
Napřed čistý papír, pak padesát jedna kostičkovaných řádků hustě zaplněných nejdůležitějšími vzpomínkami na něj. Kdyby se mě někdo zeptal, proč jsem to udělala, řekla bych, že nevím.

Třeba jsem jenom doufala, že mi to pomůže se těch vzpomínek a myšlenek na chvíli zbavit. Na chvíli, jednou pak vytáhnu tu krabičku zalepenou lepící páskou, přečtu si všechny ty kravinky co mi ho připomínali, a bude mi zas fajn. Třeba si i pobrečím. A třeba mu to jednou ukážu, a budeme se nad tím oba smát, protože objevíme spoustu věcí, na které jsem už oba zapomněli.


Maybe.

14. srpna 2013 v 17:17 | Muchachita
A možná,
možná se jen bojím.


Asi ano,
to bude nejspíš ten problém.


Možná se bojím,
že pro něj nebudu nikdy dost dobrá.


Možná se bojím,
že mu na mě nikdy nebude záležet.


Možná se bojím,
že nedokáže mít rád někoho jiného než sebe.


I can feel you forgetting me.

11. srpna 2013 v 13:49 | Muchachita
"Všichni jsme něčí oběti. Strašně rádi se totiž obětujeme."

But it hurts more than it should.

9. srpna 2013 v 0:08 | Muchachita
Srdce mi bije úplně šíleně, v krku mám knedlík a klepou se mi ruce. Pálí mě oči a chce se mi zvracet. Chci brečet. Ale nejde to. Ani slza, oči jsou podivně suché. Nechápu to. Když jsem byla s ním, šlo to tak snadno, samovolně, ale nechtěla jsem. Teď by se mi ulevilo, a nejde to.

Unsaid feelings.

6. srpna 2013 v 14:39 | Muchachita
Tolik, tolik pocitů. Nevím, co s nimi. Co si mám myslet o tom, co cítím? A co to vlastně cítím? Sama nevím.

Zase mu propadám, zas a znova. Zase se snažím udržet si odstup, zas a znova. Zase se snažím neočekávat. Zase mi to nejde.


To the moon and back.

4. srpna 2013 v 15:13 | Muchachita
Co říct. Co napsat. Nikdy nebude vědět, co pro mě znamená. Nikdy. Nezáleží na tom, co všechno sem napíšu, nikdy to z toho nebude cítit. Vlastně ani nevím, jestli se na tenhle blog podíval, jestli něco četl. Nejspíš asi ne, proč by to taky dělal, že.

..but sometimes, we have to let go.

1. srpna 2013 v 22:19 | Muchachita
Je tak lehké to udělat poprvé. Podruhé. Po čtrnácté. Po sté.
Vzít do ruky, jemně přiložit, přitlačit, potáhnout.
Žádná jaderná fyzika.