Září 2013

Hell is empty, the devils are here.

28. září 2013 v 21:47 | Muchachita
Červeně zašedlé domy střech,
svěže barevné rostliny květů.
Uloupím rybníkům jejich břeh,
nedám své srdce žádnému ze světů.

Don't touch my soul with dirty hands.

26. září 2013 v 21:14 | Muchachita
Až mě opustíš,
a já vím že to uděláš,
říkej že nic netušíš,
a že nikam nespěcháš.

Getting lost will help you find yourself.

22. září 2013 v 17:43 | Muchachita
Za spálenými mosty,
v hladině odráží se svatozář,
co měl jsi nad hlavou,
když ukázals svou pravou tvář.

Piána na ulici

19. září 2013 v 19:09 | Muchachita
Nevypadalo to, že by se na ni někdo díval, nebo jí věnoval větší pozornost. Naposled se rozhlédla a pomalu si sedla k otlučenému pianu. Nepřemýšlela, téměř ani nedýchala a prsty se jí jako by samovolně rozběhly po klávesách.

life is so unpredictable

16. září 2013 v 12:55 | Muchachita
Nikdy by mě nenapadlo, že se věci budou udávat takovým směrem, jakým jdou teď.

Neřekla bych, že budu litovat toho, že napsal.

No ale stalo se to. Děje se to. A já s tím nic nezmůžu.

Such a lonely day..

14. září 2013 v 22:46 | Muchachita
Mám tolik rozepsaných článků. A každý obsahuje jednu nebo dvě věty. Nic z toho nemůžu zveřejnit, bylo by to o ničem.
Možná, kdybych je splácala všechny dohromady, něco málo by z toho vzniklo, ne?

-Rozumíš tomu rozdílu mezi mít rád a milovat?
-Jo. Ty mě máš rád. Já tě miluju.

I looked at him as a friend, until I realized I loved him.

12. září 2013 v 12:30 | Muchachita
Fialový mraky, ztemnělá louka.

And in that moment, I swear we were infinite.

9. září 2013 v 21:18 | Muchachita
Je zvláštní vidět brečet někoho, na kom nám záleží. A jelikož takových lidi není moc, u mě se to stává málokdy. Je zvláštní vidět brečet kamarádku, matku, babičku. Ale vidět (kdysi) nejlepšího kamaráda se slzami v očích? Zárážející. Dnes to bylo poprvé, co jsem ho viděla opravdu zlomeného. Normálně je usměvavý, samý vtip, pohoda malina. Už ráno mi bylo jasné, že se "něco" děje. Ale pak, jak jsem ho viděla sedět v jídelně, s hlavou v dlaních, měla jsem pocit, jako by se mi srdce na pár vteřin zastavilo. Byla to chvíle zděšení, ale zároveň i úlevy, že i on má city a není jen kámen. Sedla jsem s i k němu a opatrně se dotkla jeho ramene. Bála jsem se, aby se nevypařil, jako moje představy a ideály? Podívla se na mě modrýma očima plnýma slané vody. Moře, moře, moře nevyřčených slov a pocitů, dokázala bych se v tom oceánu dobrovolně utopit.

Show me the world that's inside your head.

5. září 2013 v 15:56 | Muchachita
Miluji procházení se v dešti. Nádherný pocit. Jako by ze mě kapky smývaly všechny starosti, čistily mysl, zalévaly dobré myšlenky a chladily rány.
Déšť je pro mě trochu jako droga - ne že bych pak měla absťák, ale když je ho trochu, je to super, uvolňující, všechno se zdá nepodstatné a je jen teď a tady. Ale když se to přežene, když je ho prostě moc - začne na mě všechno doléhat, všechno na mě padá a já nemám kam utéct. Padají na mě slova, která mi někdo řekl a teď straší v mé hlavě. Padají na mě jako to modré z nebe.

I feel the love, can you feel it too?

1. září 2013 v 15:22 | Muchachita
,,Ty jedeš domů? No tak, nejezdi, zůstaň tu přes noc!" ,,A jak se pak dostanu domů?" ,,Já tě odvezu. Až úplně domů. No tak, prosím, zůstaň! Půjčím ti mikinu, spacák, jídla je tu taky dost.. Prosím zůstaň!"