Leden 2014

Fall in love with your eyes closed.

29. ledna 2014 v 14:44 | Muchachita
Křivíme tváře,
zavíráme oči.
Nevidíme lháře,
ani zemi co se točí.


I'm so glad he found me.

23. ledna 2014 v 20:10 | Muchachita
Ztracené léto pláče, smutní,
slzy vzpomínek zahřejí duši.
Koukni na oblohu, hejno labutí,
odlétají pryč - asi něco tuší.

He said everything will be okay.

17. ledna 2014 v 18:35 | Muchachita
Zase si připadám sama. Zase znova. Nechápu kde se to ve mě bere, ta potřeba s někým se smát, topit se v něčích očích za příjemně hlasitého ticha, kde se bere ta nepopsatelná touha aby se mě někdo dotýkal na duši jen svými slovy a nechal ve mě kousíčky svojí osobnosti. Nikdy jsem si nemyslela, že k někomu dokážu přilnout za pár týdnů, že někdo, kdo byl ješte před dvěma mesíci úplně cizí teď zná mé nejtajnějši myšlenky a pocity. Nevím ani, jestli mi někdy na někom záleželo tak moc, jestli mi někdo někdy tak moc pomáhal. Vážně se mi nelíbí pocit, že mi na něm tak hrozně záleží, že se plete do mých snů, do mých myšlenek i do mých textů.

I let my walls come down for him.

4. ledna 2014 v 12:02 | Muchachita
Nemám tušení, co bych teď dělala, kdybych ho nepoznala, byla bych tady ještě vůbec? Třeba ne... Nemá ale cenu přemýšlet nad tím, co by kdyby. Věci se udály tak jak měly a já jsem pořád tady. Pomohl mi hrozně moc, nikdy pravděpodobně nebude vědět, co všechno to pro mě znamená. Jak tvrdí on - vlastně mě jen postrčil a já se zachránila sama. Každý to vidíme jinak, já ale vím, že on mě dostal z toho "srabu", ze kterého jsem se dlouho nemohla dostat ven. Podal mi ruku, když jsem se topila a nebylo to jenom proto, aby mě mohl zase shodit zpátky. Nezáleží na tom, jestli mě vytáhl ven on, nebo jsem se na břeh dostala díky vidině, že mi někdo chce pomoct a myslí to upřímně.