Seven billion smiles and yours is still my favorite.

19. června 2014 v 20:15 | Muchachita
Jsou tu jen na polibky živé vzpomínky
A taky na známé doteky cizí dlaně,
Která hladila mých vyšisovaných vlasů pramínky,
A i když s láskou, působila chladně.


Přivezla jsem si trochu spálená záda,
A milostí rozbitá kolena,
Nevím proč, ale jsem za to ráda,
Snad mi to připomíná, že nejsem zlomená.


Mám teď trochu jiné sny,
A jednu touhu neukojenou,
Nepopírám, že za to můžeš ty,
Že s tebou mám každou věc spojenou.

Třeba tvé oči, dva slepé výstřely,
Co ale neminuly cíl,
Snad budou zas do mě stříleny,
A zůstanou ve mě trochu dýl.

Jak jsme se sem tam prostě procházeli
Hádali kde končí dálka,
Jak v čase jsme se ve slivech vraceli,
S kusem nostalgie, jak známky na obálkách.

Pořád jsme spolu, ale každý sám,
V soukromém klubu poslední naděje,
Jsem a nejsem ráda, že tě mám,
A chci toho říct tolik, i když se "nic neděje".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vaness . Vaness . | Web | 20. června 2014 v 9:06 | Reagovat

Nevim ani proč , a nebo to vim moc dobře .
Ale v částech se v tom vidim .
Zrovna teď .

2 femme fatale femme fatale | Web | 20. června 2014 v 13:42 | Reagovat

nádherné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama