you can't see how it hurts

27. listopadu 2014 v 21:42 | Muchachita
A tak se s dětinskou radostí
Nořím do davů tvých duší,
Poskytujíc pár neřestných milostí
Tobě a všem co o mě vlastně ani netuší.


Jsem zoufale ztracená
Ale nedávám to znát,
Jsem nevinnostmi zvrácená
Když nevím kam jít spát.

Tak celé noci radši hlídám tvůj dech,
Pozoruju tu hroznou grimasu něhy,
Ráno když odcházím nemívám moc na spěch,
Sleduju totiž jak na tvém srdci roztávají sněhy.

Se zatnutými zuby tě znova nechávám být,
Utíkám do zašedlých ulic,
Užívám si pocitu že jsem tě chvíli mohla mít
A děsím se toho že zas si nepamatuješ nic.

Znova vedu svoje hovory do prázdna,
A maluji na tebe neviditelným barvami,
Vím že mě neslyšíš tudíž nepovažuješ za blázna,
Když zasypávám tě svými pravdami.

Je poslední ráno a já štětcem dělám poslední dva tahy,
Imaginárně tě tiše líbám na čelo,
Nepřestáváš snít přes veškeré mé snahy,
Ale já to chápu, nikomu by se nechtělo.

Je to tady, poslední záškub mého srdce,
Tak schovávám ho pod tvůj polštář,
Doufám že když ho nevědomky budeš držet v ruce,
Nad hlavou se ti objeví ta tolik hříšná svatozář.


Bukowski měl asi pravdu.
Štěstí nebo jak tomu chcete
sakra říkat musí mít své oběti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarush ef sarush ef | Web | 27. listopadu 2014 v 22:08 | Reagovat

To zní fajn.

2 Andy Andy | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 13:10 | Reagovat

krásný... trošku to pohnulo ještě mojí depresí, ale je to krásný..

3 RickyR RickyR | Web | 28. listopadu 2014 v 14:29 | Reagovat

Báseň jakoby mi promluvila do duše
Mé srdce se ve tmě rozpadá tiše
Láska bolí víc a víc
Však on jde dál, nic netušíc.

Moc krásná báseň, málem jsem z ní brečela.

4 Aneta Aneta | E-mail | Web | 17. února 2015 v 21:58 | Reagovat

Krásná báseň! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama