people go, but how they left always stays

10. října 2016 v 18:51 | Muchachita
Nikdy jsem nikomu vlastně neřekla, jaký to bylo, když jsi odešel.


Dost lidí se mě ptalo, co se vlastě stalo; jak to, že už spolu nejsme, Říkali, že jsem jim připadala tak zamilovaná. Tak jistá tím, co mezi námi je.
Většinou jsem jim prostě řekla, že jsi se potřeboval posunout dál, že jsi potřeboval vlastní štěstí. Že jsi měl pocit, že tě brzdím.

To jsem vlastně říkala i sama sobě. Že jsi šťastnější beze mě.

Nemohla jsem nikomu přiznat, jak jsem se cítila. Jak se cítím pořád. Nemohla jsem přiznat, že nedokážu smazat smsky od tebe, že mám pořád naše společné fotky, i dárky co jsem od tebe dostala.

Nikomu jsem nepřiznala, že to byla nejhorší zkušenost mého života. Že to bolelo jako nikdy nic.

Nikomu jsem nepřiznala, že si i teď, po víc jak roce, trochu přeju, aby se to všechno vrátilo zpátky. Abych se o tebe mohla každý den opřít, abych mohla nést váhu tvých starostí, když už nemůžeš.

Nejhorší na tom celém je, že jsi lhal. Říkal jsi, že jsi se mnou šťastný. Ale odešel jsi, protože jsi šťastný nebyl.




Teď už vím, že jsem tě neměla prosit, abys zůstal. Žebrala jsem o tvoji lásku a to bylo špatně.
Neustále jsem doufala v to, abych byla "dost dobrá." Aby sis myslel, že jsem "dost dobrá."
Byla to blbost. Nikdy bych nikoho neměla prosit, aby zůstal. Ani tebe.
Měla to být tvoje volba.

A kdybych tak nežadonila, odešel bys daleko dřív.





I surrounded myself with boys
who didn't matter, trying
to forget the one
who did.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 WaclawM WaclawM | E-mail | 17. ledna 2017 v 21:39 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na without-title.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama